Univerzální přikázání od Boha, která jsou platná v každé době
PRVNÍ PŘIKÁZÁNÍ je "milujte svého bližního jako sebe sám". To myslím se nemusí příliš rozebírat.
Je to tak, jak je to napsané, protože ikdyž sám uděláš chybu, sám si ji prožiješ a měl by ses z toho poučit.
Takže, když ty víš, že děláš chyby, tak to neodsuzuj na druhých. Všichni si bereme své viny na svá bedra, tak proč přidávat
ještě druhému. Každý má svůj úkol, takže to stačí respektovat a neřešit. Prostě mít dotyčného rád
i s jeho chybama, které samozřejmě nesmí zasahovat negativně do života druhé bytosti. To je v pořádku.
DRUHÉ je "neučiníš sobě modlu a nebudeš ji uctívat, budeš chválit pouze jednoho Boha, Boha Otce,
jež je na nebesích". To je taky jasné nebo ne? Jedná se o to, že Bůh je ve všem a je nezpodobitelný.
To by se vlastně všechno muselo znásobit a přesto i to je Bůh, protože už by to opět existovalo.
Takže vše co vidíš kolem sebe je Bůh a jeho dílo v jednom. Modly a podobné věci už jsou pouze části Boha (není to Bůh),
a jeho tvořivá energie v celku a celek všeho je Bůh. Cokoli vidíš kolem sebe je boží část celku,
takže když se člověk modlí, převážně má myslet na jednotu vesmíru, jednotu Boha a jeho přízeň,
jinak to není účinné a ztrácí to smysl. Věř a nedej se zmást, protože na to čekají negativní energie,
které jsou součástí Boha, ale nepřejí lásce a podobně. Prostě v Bohu probíhá věčný boj dobra i zla
a tím vzniká rovnováha, pohyb ve vesmíru. Děj minulost, přítomnost i budoucnost,
vše je pohyb, energie vesmíru. Vše je Bůh.
TŘETÍM PŘIKÁZÁNÍM, kde je určeno, abys "nebral jména božího nadarmo". Tady to je myslím,
také tak prosté. Slovo má velkou moc a když se špatně využije, tak může způsobit katastrofu.
Bůh je mocný a tu katastrofu může, po úvaze, spustit pohormu. Proto važte svá slova, protože potom budete
nést následky. Bůh je vše co se ve světě děje, je ve všem. Takže cokoli vyslovíš, zlé se zlou se ti vrátí a naopak.
Toto je pravda, kterou si lidé stále nemohou uvědomit a pak vše dopadá tak jak dopadá.
Opět můžu říct, že lidé si za svůj osud mohou sami.
ČTVRTÉ PŘIKÁZÁNÍ ("svěť sváteční dny") je trochu jiné vzhledem k interpretaci. Kdysi lidé dělali od nevidím
do nevidím, takže toto přikázání ukazuje, že by se člověk měl občas zastavit a odpočívat. I teď to platí dvojnásob.
Většina nemocí je ovlivněna psychikou. Dnešní svět je uspěchaný za honbou za penězi. Tu je to opravdu myšleno,
že se má člověk zastavit, zamyslet, objevit krásný život a být s rodinou, mít čas na své záliby, kamarády a podobně,
protože potom ten život na Zemi je veselejší, šťastnější. Na konci života si člověk alespoň neřekne,
že vlastně teď chtěl žít
a těšit se z darů života, už bude prostě pozdě. Bůh chce pro člověka rovnováhu a v tom ta rovnováha je.
Každý ji musí hledat v sobě, jinak se z něj stane stroj nebo lenoch. Musí si dokázat rozdělit čas pro sebe i na ostatní.
A v tom je ten život krásný a zajímavý.
"Cti otce svého i matku svou", to je PÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ. Tady je to myšleno, že rodina je důležitá
pro vývoj a bezpečí ve světě. Já vím, namítneš, že ne vše jde tak jednoduše, ale princip je stejný.
Matka ti předává emoce, cítění, lásku a otec vědomosti, návyky a vedení. Je jedno, jestli je to vlastní rodič
nebo ne, prostě rodina tě učí jak žít a postarat se o sebe. Kde to nefunguje, tam je problém. Pak už jen záleží jak jsi silný
nebo spíše tvá duše a jakými zkouškami procházíš. Vše na světě a ve vesmíru má svoje opodstatnění a svůj smysl,
proto se člověk má učit a poznávat, aby v dospělosti se dokázal rozhodovat. Vždy však bude důležité,
co si přinášíš do života a jak se k němu stavíš, to rozhoduje.
"Nezabiješ" ŠESTÉ PŘIKÁZÁNÍ nemá komentář, prostě vzít život někomu je velice velký hřích, který se jen
tak lehce neodpouští ani Bůh. Je to vlastně znevažování božího díla, ale na druhé straně si máš život chránit.
Takže, když budeš v ohrožení, přemění nás možnost se rozhodnout, zda už není jiné cesty a tedy musíš
ukončit něčí život, nebo najít cestu, která dokáže tomuto zabránit. Vždy se ptej sebe, Boha, zda není jiné východisko.
Jestliže není, rozhodnutí je na tobě. Bůh nás všechny miluje a nechce, aby se někomu bez důvodu ubližovalo.
Pochopí to a odpustí ti, když ho o to požádáš. Musíš však mít čisté srdce a klidnou mysl. Čistou v tom smyslu,
že jiné východisko nebylo. Je to pravda, těžké rozhodování, ale když potom odpustíš sobě s čistým srdcem,
tak se dívej opět dopředu s čistou myslí. Vše je tak jak má být.
SEDMÉ PŘIKÁZÁNÍ "nesesmilníš" je myšleno trochu jinak než si ho někteří lidé vykládají. Je to myšleno tak,
že člověk by neměl dávat bezmyšlenkovitě své srdce nebo i tělo lidem, kteří si nedokážou vážit své lásky k Bohu,
k sobě a vše provádějí na základě hříchu jako je hamižnost, sobectví, lakota, závist, nenávist a vše co se týká
ubližování jednoho člověka druhému. Nesmíš připustit, aby tvé ego přehlušilo tvou duši, která je čistá
a chce jen tvé dobro, které cítíš v případě, když se postavíš těmto negativním energiím. Vlastně se jedná
o zradu duše, sebe a lidí, které miluješ. Se sexem toto má pramálo společné. Když miluješ, tak nezrazuj
své srdce, svou duši. To je vše.
OSMÉ PŘÍKÁZÁNÍ "nepokradeš". V duchovním světě se nic nedá ukrást kromě myšlenek, které se dají zneuží
t nebo využít na účely, které mohou někoho zraňovat nebo ubližovat. Jelikož v hmotném světě existuje dualita,
tak vysvětlení je nasnadě. Protože i ukradená dobrá myšlenka může být zneužita a o to tu jde.
Nikdo nemá právo zneužívat neboli krást myšlenky druhému a zaměňovat záměr s tím spojený.
Ale protože existuje rovnováha ve vesmíru, tak zloději se to potom následně vrátí,
ale v tom negativním smyslu, a to nejen v hmotném, ale převážně v duchovním. Ale to ví jen zloděj a Bůh,
takže boží spravedlnost existuje. Ale nikdo to nemusí vědět ani vidět.
To je mezi Otcem a synem. Jak to má být.
DEVÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ, které se zmiňuje o "křivém svědectví" ukazuje na čistotu mysli a duše, protože všichni
jsme děti boží a měli bychom žít v míru a štěstí. To však znamená, že jeden druhému přejeme jen to nejlepší,
že se podporujeme, pomáháme si v dobách dobrých i zlých. Neodsuzujeme a neposuzujeme činy, protože
nikdy nevíme co tím se má daný člověk naučit, co má překonat, jaký je jeho osud, jaké má dluhy z minulosti.
Měli bychom spíš takového člověka podpořit a soucítit s ním, že stále nepochopil boží záměr a je slepý
ke svému úkolu na Zemi. Je to soucit s těmito lidmi, který nás udržuje společně na Zemi a pochopení
božích záměrů, které jsou smrtelníkům skryty. Proto nesuď, abys nebyl souzen.
Poslední DESÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ zní "nepožádáš manželky bližního svého" toto přikázání nám ukládá,
abychom nezneužívali důvěry bližních ke svému prospěchu a obohacení, které není v souladu s naší duší.
Vždy by měl člověk mít na paměti, že důvěra se lehce ztrácí a těžce získává. Když někoho zradíte,
je těžká cesta zpět. Proto je důležité důvěřovat celým srdcem Bohu, protože ten vás miluje bezpodmínečně
a dokáže odpoštět lidem věčně. Proto je důležité umět odpoštět, ale také je důležité důvěru nezklamat.
Proto důvěřujte zcela a bezpodmínečně Bohu, ten jediný vás nikdy nezradí a cokoli dělá,
dělá pro vaše dobro a vaši lásku. Odměňuje štěstím na Zemi i na nebi.
Chaneling27. a 28.11.2013 (96-99) od Hilariuse, nanebevzetý mistr.
Přepsala: 8.12.2013 Ivana Ismodius